Úprk ze Šwédu -24 hodin v
dodávce, 12 hodin zkamenělá prdel, 6 hodin v očích sirky, 3 hodiny chuť
na zmrzlinu, 1,5 hodiny mikrospánku.
Je neuvěřitelné
co všechno se dá prožít za volantem v tak krátkém čase. S pomocí všech těch tam
nahoře i dole to naozaj stíhám.
"JÁ TAM FAKT POJEDŮŮŮ"
„ADVENTURE AFRICA TWIN WEEKEND ZÁHORIE 2013“
Měsíční
abstinence zvyšuje pocit odhodlání na maximální možnou hranici. Konečně sedám
za řidítka a tahám za plyn.
Můj první
motorkářský sraz je na dosah ruky a k tomu všemu ještě ofrouďácký. Letím jako
blesk, lehký jako pírko. Moc jsem si toho nezbalil, protože nemám ani ponětí,
co si sebou praví offrouďáci berou.
Motogang
Nočních jezdců už tam odjeli brzo ráno. Společnost mi dělá jen navigačka a
potichu předoucí afričanka. Cesta klape na jedničku, pouze cíl je zatím
nejasný. Jednak nevím, jestli jsem našel na netu správnou adresu a taky doufám,
že všechny poruchy jsem si vybral v první jarní vyjížďce. Poslední kilometry
cesty mě ujišťují, že jsem na správném místě. Potkávám hordy vysmátých afričanů
a naleštěných afričanek, neodvratných společníků každého ATAVU postávajících u
levných putik pochybného původu. Tak jsem to dokázal.
Osud je
nalajnován přesně podle tabulek. Stojím u brány do campu a přemýšlím, kde najdu
ten náš gang. Dobře znám Peťasův vejfuk a je nadevše jasné, že hned za rohem do
něj právě poslal spálený benzín.
Uvítací
ceremoniál probíhá dle všech pravidel bontonu. Jen na ohňostroj se trochu
pozapomnělo.
Kluci právě
vyjíždějí na odpolední vyjížďku do zdejšího zatáčkového ráje. S radostí se
připojuji a vemu za ni jako ostatní. Zákruta střídá zákrutu. Krásný skoroletní
den dokresluje vyjíždku na dokonalou symbiózu člověka a stroje.
Stavujeme se
i na bavoráckých závodech místních klučíků. Jak to tak sleduji, gel na vlasy tu
teče proudem a nadupané káry zamáslených tatínků pouští uzdu všem miliónům
podkapotních koní. Motory řvou, asfalt hoří, Honza poznamenává něco o gelu a
fotbalistech.
S úsměvem
sedáme zpět do sedel a hurá za třešničkou dne.
Místem, kde i ti
nejschopnější selhávají.
Vojenský
prostor přetéká pískem ze všech stran. Ze strachu, že by jsme se už nikdy
nevrátili zajíždíme pouze na okraj ukrutné Slovenské Sahary. Blbneme a
seznamujeme se s tímto pro nás neuvěřitelným matrošem. Jsou tu brody výjezdy,
nekonečno cestiček. No prostě sen každého Dakarského závoďáka.
Zahrabat
motorku je ten nejmenší problém, vytáhnout ji z díry se už jeví jako boj o
přežití.
"Jednou
až se vyzbrojíme pořádnými zbraněmi, se sem vrátíme a rozpoutáme offrouďácké
peklo."
Cestou do
campu nás dostává déšť. Konečně už nejsem dešťová panna. Křečovitě držím řidítka
a čekám odkud na mě vybafne kryzovka. Další z motolekcí mám za sebou a jsem
rád, že bez ztráty motověnečku.
V campu už vše frčí v plném proudu. Ohně už
hoří, pivo teče proudem a naši noví kámoši nás zvou na panáka ozajstnej
borovičky.
(jen tak na okraj. Spišsků borovičku pijů len bukvice a hen ti
navoňaní v tých naleštěných mercedesoch bo čo to je. Ozajstní chlapi pijů
Koniferku)
Párty se
rozjíždí silou parní lokomotivy a mi za ní vlajeme jako prázdné vagóny.
„Vzhůru
do zastávky nebe.“
Ráno však
zjišťuji, že jsme zapomněli vystoupit a dojeli na konečnou jménem PEKLO.
Když
vylézám z chatky kouzlo motosrazu už pomalu odjíždí z posledními
návštěvníky. Hamburger a kofola zachraňuje poslední kousky naší hrdosti.
Naštěstí jsem si nic nedovezl, tak nemusím nic balit.
Cestu domů
volíme přes Beckov (žeprej, ať z toho výletu taky ještě něco máme:). Nikdo
moc nemluví, všichni jen tupě zírají do nenávratna. Zastavujeme pouze na
multifunkčních benzínkách. Někdo bere benzín, někdo zvrací, každý podle
potřeby.
Na Beckově
se zmůžeme maximálně na slepičí vývar a velkou kofolu. Výlet nahoru svorně
odkládáme na další vyjížďku.
Těsně u Drietomej se naše kvarteto rozděluje. Mira
z Honzou frčí domů, Já z Peťasem jedem ještě na Skalku u Trenčína.
"Je
potřeba dopilovat další plány."
A moto
výjezdu? – není důležitý cíl, ale cesta k němu. A kdo nezvrací, nedal do
toho všechno.
Jo a málem
bych zapomněl poděkovat Peťasovi, že mi vyzvednul to ATAVácké tričko velikosti
S. Je mi SKORO akorát.
