ŠVÉDEN - kapitola druhá

Lehounce se nadechnout českého vzduchu, trošku si odpočinout jinou prací od práce, a hlavně se opět ujistit v tom, že naše země je opravdu jedna z nejhorších na světě.

Pokud sedíš v dodávce na sever, zajímá tě jen směr a to, v kolik jede trajekt. Vše ostatní se stává nepodstatným a k žití nepotřebným.
Začínám milovat tuhle realitní mezeru.
Další veličinu mi připomínají naši kamarádi co "Pomáhají a Chrání". Jeden hodná a druhý zlá. Žeprej v tunelu je maximální rychlost osmdesát a ta dálniční známka je s jinou poznávací značkou.
Hledím na ni a snažím se vypadat, že právě vstávám.
 Kluci jsou neoblomné jako luteránská víra a jejich pracovní nasazení změkčuje až zjištění, že máme opravdu funglovku tranďáka.            

  "slovo dalo slovo"              

Motor slabý? - jak čaj - sakra já asi nemám řidičák - jsme naložení - tahám z toho co to jen jde - to jsme viděli - najeto stopadesát kilometrů - ukáááž!!!! - hezká barva - kradené?? - prosim vás jeďte, na tohle já nemám nervy - NASCHLEDANOUU!!

"Trajekt samozřejmě nestíháme"

Džízesův natuněný chooper

Bydlení v bývalém kostele. Tam kde není šero je tma. Postelí pro sto oveček a vína co hrdlo ráčí. Teda víno jsme vyměnili za pivo. Pan domácí (krycí jméno Džízess) velmi příjemný Šwéďák, který za každou větou poznamenává, že pořádek v kuchyni je velmi žádoucí. Trošku depresivní příchuť temnoty napravuje první, druhé, třetí, čtvrtééé ...... . . .   .   . "kdo si dá ruma"?
Pracovní soukolí se rozjíždí velmi z ostra.

EAT - SLEEP - WORK - REPEAT

Práce, sluníčko, pohádka. Teda někdy po šestnáctihodinovém visení spíš špatný sen. Popruhy sedáku zaříznuté jak tanga nakalené šestnáctky a žaludek zcvrklý  jak jabko po prvních mrazech.
Ale je jedno jak silný je zážitek, hlavně že je dlouhý (teda jak to vlastně bylo. Asi mi to sluníčko nedělá dobře).
 Jsme teď v trochu jiné oblasti. Země rovná jako placka, mega traktory balíkují seno a co nezabalí do fólie odvážejí do továren na bioplyn.

To, čím to odvážejí nejde ani popsat, protože tak brutální traktory s obrovlekama jsem neviděl ani v rakouských příručkách mladého zemědělce.

 Jediný kopec v celém kraji je stopadesátimetrová hromada bordelu zarovnaná hlínou. Prostě kluci Šwédští šikovní.
Nahoru vede ozajstná driftovací šotolinová cesta. No nebudu nic nalhávat, naše nová funglovka dostává co proto.

Makáme jak stroje a myslím, že jdeme na rekord.  Hned první den jsem povýšil, takže už je ze mě poloviční šéf party. Teda, né že by se to nějak projevilo na práci, ale už nejsem služebně nejmladší. 

 Minulý týden stála u obchodu Afra nějakého cesťáka. Aj Slza mi ukápla nad první Afrikou ve Šwédenu. Kola na drapáku, brnění hodné středověkého válečníka.
Náš svatostánek má ještě jednu vadu, teda vlastně jen já. Mám tak strašně vydojenou postel, že tři týdny spím vedle postele. Ale zase mám z postele krásně velkou poličku.

To, že makáme jako mašiny už jsem poznamenal, ale našli jsme i něco pro zábavu. Zatopený lom Šwédským stajlem. Nádherné kolmé stěny a voda čistá jako křišťál. Skoky, salta, vruty jako na olympiádě. Jen škoda, že si o nás místní myslí, že ti freestajloví borci jsou Poláci. Vyčlenili jsme pro tuto anomálii i pracovní název - LOMEČEK (souřadnice uloženy navigaci)

Dokonce už jsem nakoupil i cestovatelský dárek pro Peťasa. Jezdíme vyvážet bordel na jednu sběrnu a ta holka tam ležela a říkala –JSEM JEN TVOJE.  No co vám budu vykládat byla to úplná funglovka, ještě na ní byla i cenovka. Jen ji lehce líznul borec  s dvacetitunovým nakladačem. Aspoň už má cestovatelský punc.

Den střídá den. Už to vnímám jen jako blikání vypínačem. Měsíc utekl jako voda, rekord byl pokořen. Nejvyšší velitelství odmávlo zaslouženou cestu domů. Balíme vercajk a vzhůru vstříc DOMOVŮŮŮŮ.

ARBEIT MACHT FREI

"PRÁCE OSVOBOZUJE"

Nemyslím si, že by nás omrzely návštěvy zámků, hradů nebo koupališť. Ale jeden z prvních plánů a hlavně zkoušek strojů byla návštěva koncentračního tábora Osvětim.
Světového symbolu teroru, hromadných vražd a Holocaustu


Četli nám, vyprávěli nám o tom, ukazovali nám to. Ale když se člověk postaví na místa kde umírali lidé a pohlédne na všechny ty hrůzy. Nezbaví se svíravého pocitu několik dní.
Myslím, že taková místa by měl navštívit každý, aby si uvědomili, čeho jsme jako lidé schopni.

Cíl byl tedy jasný, osádka strojů se však měnila každou minutou.
Nakonec vše klaplo jak Švýcarské hodinky a první ranní kávička na Brodské benzínce chutnala opravdu výtečně.                                         Sestava:
JEDNOSMRAĎOCH - Honza, Lucka 
DVOJSMRAĎOCH - Mira
STROJ AFRICA TWIN1 - já
STROJ AFRICA TWIN2 - Peťas, Berta

Sluníčko svítí, větřík pofukuje, dneska by jsme mohli i nezmoknout. Asfalt šumí pod koly a tachometr polyká kilometry jako zamlada. Zastávek je jako šafránu, protože času máme opět nečekaně málo.
Peťasův promakaný plán vykazuje první zastávku až na Polské straně. Plán plníme dle pětiletky na sto procent. První Polská benzínka na sebe nenechá dlouho čekat. Zadky už docela štípou, tak lejem plnou nádrž a ochutnáváme pravý Polský Boršč.

Dostat se do Osvětimi je už jen otázkou pár zatáček, teda spíše pár kilometrů po dálnici. Strýc na parkáči nám za nějaké to éčko ochotně uschovává věci v jeho pidiboudičče. Aspoň se s tím nebudem muset tahat.

Biznis jménem utrpení vzkvétá opravdu skvěle.
 Mramorové pokladny, sluchátka s výběrem z deseti jazyků průvodců. a žvýkačky za pouhé dvě éčka.
Japonců miliňón a atmosféra severního pólu. Se skromností Moravských horalů vybíráme Polsky mluvícího strýca. Plynule Polsky mluví pouze teta Berta, takže pokud něčemu nerozumíme tázavě hledíme jejím směrem.

 Žádná slova nedokážou popsat sílu tohoto místa. A myslím, že ani nechci něco psát. Musely se tu dít opravdové hrůzy. Jednalo se o dokonale sestavený a promazaný stroj na smrt. Na smutnějším místě jsem snad ještě nikdy v životě nebyl.
Celkové pocity ještě prohlubovala prosluněná obloha. Jako jediný jsem si nevzal věci na převlečení a cítil se celý den jak žížala v mikrovlnce.
Otočit klíčkem a kopnout rychlost bylo takříkajíc teplotním vysvobozením.
Stroje vydržely,     ženy taky      a my?  - UŽ JE NAPLÁNOVANÁ DALŠÍ CESTA

A ještě závěrem pár faktů.
Osvětim-Březinka byl největším německým nacistickým koncetračním a vyhlazovacím táborem založeným během druhé světové války v Němci okupovaném Polsku. Svůj název získal podle německého názvu nedalekého polského města Osvětim a vesnice Březinka, která leží přibližně šedesát kilometrů západně od Krakova. Po německé invazi do Polska v září 1939 byly obě vesnice anektovány Třetí říší a v rámci germanizace místních názvů následně přejmenovány
Velitel tábora, Rudolf Höß, při Norimberských procesech uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau však v tomto táboře zahynulo 1,1 milionu lidí, z nichž přibližně 90 % byli Židé prakticky ze všech evropských států. Většina obětí byla zavražděna v plynových komorách areálu Auschwitz II plynem Cyklon B. Smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a „lékařskými experimenty“.