Rally Monte Mrmlov - počátek počátku

VÍM že přeskakovat by se nemělo, ale .......
 času málo, hókny kotel a jedna akce zastiňuje druhou. A co nejhůř? Začínají se nám tu objevovat další ročníky.  A to takříkajíc teče do kalhot.
Tady to máte, ať víte jak to všechno pokračovaléoéoéoéoéoéoé.

Nooo!! Chalani Krčmovi sů zdatní borci, netrvalo to dlóóóho a je tu další prasojízda.
Krompáče a lopaty nahradila družstevní technika ala JozééfToPoorá.
Na co neměl velkokapaciťák Nezdenic, zajistili kluci Strůhalů a kdo teho mněél eště pořád málo, mohl sa v sobotu pekelně zam...špinit od asfaltu.
 
(nikdo nevěříííííl, že to ztuhne, ale nakonec by se od nás mohli učit (I) cestáři. Nájezd drží do teď a z bot to slezlo až po 4 měsících)

Vše připraveno, nachystáno, nastříkáno, nakresleno a hlavně naladěno na nejvyšší možný výkon. Stroje všech druhů, poddruhů a značek připraveny zúročit posledních třicet mekaniko hodin maximálního nasazení. Když jen pomyslím, že některé stroje ještě před pár hodinami okupovaly kopřivy a byli spíše útočištěm živočišných živočichů. Nezbývá mi nežli smeknout před umem místních mechanických chirurgů.
Účast je opravdu obrovská. Je až neuvěřitelné, kolik nadšenců skrývá náš prasoregionek. Počasí objednané to nejlepší co v Tescu měli, klobásek taky nepochybí, takže vše tak jak má bejtt.

                První odmávaný závodník na sebe nedává dlouho čekat, stejně jako první kusy plechů které si bere prasotrať jako daň za průjezd. Časomíra je neúprosná a kdo do toho nedává vše, nemá šanci na úspěch.
Každé kolo prověřuje borce až na kýblové dno jejich možností. Kdo neunesl tlak místního prasobetonu byl bezmilosti sežvýkán a vyplivnut za brány prasosvěta s cejchem

 
 "ŠROT"

 







Divácká základna a teplota roste závratným tempem, stavy pojizných strojů se snižují. Skoro bych řekl, že se dělilo zrno od plev. Ale to bych poškodil ty, co do toho dali vše a motobůh jim to rozšlápnul.  Svět motorizmu je neúprosný, stejně jako vylítá desetikilovka barvy na zadních sedačkách mého Mondea.

Ten koho stále poslouchali všechny válce, mohl vychutnávat profesionálně upravenou trať do posledního prasozrnka.
Vítězové začínali pomalu vyvstávat na povrch a krásný slunečný den dokreslovala do zlatova opečená klobáska.
Samozřejmě musím vyzvednout i bufet - U Veselého Prasátka. Pivo teklo proudem a komu to bylo málo mohl si dát třeba KOFOLU (placená reklama)

Potuluji se po trati, mačkám spoušť a tajně spřádám plány, co za káru pořídím do příště.
Nejen svět motorizmu je však neúprosný. Můj strážný anděl odjíždí na dovolenou, nebo se zamyká na andělském záchodě
Při pokusu o vyskočení na betonovou zídku, zakopávám o její hranu a padám přímo na foťák. Těžce vydobytý majetek posouvá pud sebezáchovy někam do pozadí. Zprvu nic neříkající zakopnutí nahrazuje strašlivá držka, kdy přepadávám přes hranu betonu do prohlubně a celé to zakončuji vaz lámajícím kotrmelcem.
Foťák nemá ani škrábaneček. Zato já ztrácím litr krve a veškerý doposud vydobytý respekt. Davy lidí tleskají, smích přehlušuje řev motorů a nepískají jen ti, co to neumí.

 "Někdo hold rozbil auto, já hubu"

 No a závěrem?
Mezi vítěze patří všichni kteří přivezli svoje stroje. A těm, kteří dokázali odolat prasobetonu až do konce a k tomu ještě  v minimálním možném čase. Těm byly odměnou stupně vítězů ověnčené potleskem a úctou přihlížejících. AMEN!!!