ATAV - první z prvních

Úprk ze Šwédu -24 hodin v dodávce,  12 hodin zkamenělá prdel, 6 hodin v očích sirky, 3 hodiny chuť na zmrzlinu, 1,5 hodiny mikrospánku.

Je neuvěřitelné co všechno se dá prožít za volantem v tak krátkém čase. S pomocí všech těch tam nahoře i dole to naozaj stíhám.

 "JÁ TAM FAKT POJEDŮŮŮ"

„ADVENTURE AFRICA TWIN WEEKEND ZÁHORIE 2013“

Měsíční abstinence zvyšuje pocit odhodlání na maximální možnou hranici. Konečně sedám za řidítka a tahám za plyn.

Můj první motorkářský sraz je na dosah ruky a k tomu všemu ještě ofrouďácký. Letím jako blesk, lehký jako pírko. Moc jsem si toho nezbalil, protože nemám ani ponětí, co si sebou praví offrouďáci berou.

Motogang Nočních jezdců už tam odjeli brzo ráno. Společnost mi dělá jen navigačka a potichu předoucí afričanka. Cesta klape na jedničku, pouze cíl je zatím nejasný. Jednak nevím, jestli jsem našel na netu správnou adresu a taky doufám, že všechny poruchy jsem si vybral v první jarní vyjížďce. Poslední kilometry cesty mě ujišťují, že jsem na správném místě. Potkávám hordy vysmátých afričanů a naleštěných afričanek, neodvratných společníků každého ATAVU postávajících u levných putik pochybného původu. Tak jsem to dokázal.

Osud je nalajnován přesně podle tabulek. Stojím u brány do campu a přemýšlím, kde najdu ten náš gang. Dobře znám Peťasův vejfuk a je nadevše jasné, že hned za rohem do něj právě poslal spálený benzín.

Uvítací ceremoniál probíhá dle všech pravidel bontonu. Jen na ohňostroj se trochu pozapomnělo.

Kluci právě vyjíždějí na odpolední vyjížďku do zdejšího zatáčkového ráje. S radostí se připojuji a vemu za ni jako ostatní. Zákruta střídá zákrutu. Krásný skoroletní den dokresluje vyjíždku na dokonalou symbiózu člověka a stroje. 

Stavujeme se i na bavoráckých závodech místních klučíků. Jak to tak sleduji, gel na vlasy tu teče proudem a nadupané káry zamáslených tatínků pouští uzdu všem miliónům podkapotních koní. Motory řvou, asfalt hoří, Honza poznamenává něco o gelu a fotbalistech. 

S úsměvem sedáme zpět do sedel a hurá za třešničkou dne.

  Místem, kde i ti nejschopnější selhávají.

Vojenský prostor přetéká pískem ze všech stran. Ze strachu, že by jsme se už nikdy nevrátili zajíždíme pouze na okraj ukrutné Slovenské Sahary. Blbneme a seznamujeme se s tímto pro nás neuvěřitelným matrošem. Jsou tu brody výjezdy, nekonečno cestiček. No prostě sen každého Dakarského závoďáka. 

Zahrabat motorku je ten nejmenší problém, vytáhnout ji z díry se už jeví jako boj o přežití. 

"Jednou až se vyzbrojíme pořádnými zbraněmi, se sem vrátíme a rozpoutáme offrouďácké peklo."

Cestou do campu nás dostává déšť. Konečně už nejsem dešťová panna. Křečovitě držím řidítka a čekám odkud na mě vybafne kryzovka. Další z motolekcí mám za sebou a jsem rád, že bez ztráty motověnečku. 

V campu už vše frčí v plném proudu. Ohně už hoří, pivo teče proudem a naši noví kámoši nás zvou na panáka ozajstnej borovičky. 

(jen tak na okraj. Spišsků borovičku pijů len bukvice a hen ti navoňaní v tých naleštěných mercedesoch bo čo to je. Ozajstní chlapi pijů Koniferku)

Párty se rozjíždí silou parní lokomotivy a mi za ní vlajeme jako prázdné vagóny. 

„Vzhůru do zastávky nebe.“

Ráno však zjišťuji, že jsme zapomněli vystoupit a dojeli na konečnou jménem PEKLO. 

Když vylézám z chatky kouzlo motosrazu už pomalu odjíždí z posledními návštěvníky. Hamburger a kofola zachraňuje poslední kousky naší hrdosti. Naštěstí jsem si nic nedovezl, tak nemusím nic balit.

Cestu domů volíme přes Beckov (žeprej, ať z toho výletu taky ještě něco máme:). Nikdo moc nemluví, všichni jen tupě zírají do nenávratna. Zastavujeme pouze na multifunkčních benzínkách. Někdo bere benzín, někdo zvrací, každý podle potřeby.

Na Beckově se zmůžeme maximálně na slepičí vývar a velkou kofolu. Výlet nahoru svorně odkládáme na další vyjížďku. 

Těsně u Drietomej se naše kvarteto rozděluje. Mira z Honzou frčí domů, Já z Peťasem jedem ještě na Skalku u Trenčína. 

"Je potřeba dopilovat další plány."

A moto výjezdu? – není důležitý cíl, ale cesta k němu. A kdo nezvrací, nedal do toho všechno.

Jo a málem bych zapomněl poděkovat Peťasovi, že mi vyzvednul to ATAVácké tričko velikosti S. Je mi SKORO akorát.

KOPANICKÉ VÁLKY. NÁVRAT TADYHO

UMÝVAČ OFFROUDOVÝCH SPECIÁLŮ

ŠVÉDEN - kapitola první

ŠVÉDEN - Země tisíce jezer, volfů, kamiónů, jezevců a tlustých holek. To vše stálo za dveřmi. Stačilo jen vstoupit.

"můžeš?"
"můžu?"
"Zbal vše co můžeš, dodávka toho uveze mraky"

"a jak řekli, tak udělal"

Vyzvedávám a sedám do červeného ďábla značky FORD.

Trošku větší NÁKAĎÁK, než MONDEJO. Další z nesplněných snů na obzoru.
Zdomácnění probíhá skoro okamžitě. Zbylých 15set kyláčů už jde jen o to nenechat upadnout rozbolavělou prdel a samozřejmě po cestě naložit všecek existující aku vercajk a jiné vymoženosti téhle společnosti o kterých se mi ani nezdálo.

"Třeba pivo"

Cesta klape, asfalt hučí, jedna nádrž střídá další

Možná bych mohl ještě lehce nakousnout jedno dobržďování ze 160 na 0,0. Né že by to stálo za zmínku, šlo vlastně jen o spatně osvětlenou stojící kolonu kamionů v dálniční zatáčce ve tři v noci. Plně naložená dodávka ve smykovém štorcu a tři ospalý týpci s nárustovým srdečním tepem z 0 na milióóóón. Myslím, že někdo stihl říct i "DOPIČI" Jedno vím zcela určitě. Následujících 200 kylometrů jsem zdímal volant s pěkně zatnutýma půlkama.

Trajekt stíháme s vírem v nádrži, kapkou potu na čele a OPRAVDU jen tak tak  Na kochání není nějak síla, vytahuju spacák a po vzoru všech ostatních ulehám za sedačky zřejmě krásného trajektu. Kóma přicházi dřív než bys řekl

 "JSEM SALMA HÁJKOVÁ A JSEM ÚPLNĚ NAHÁ" 

D2
Švédská krajina je z pohádky. Perníková chaloupka v které bydlíme je taky z pohádky a lavičku na kopečku za domem by nevymysleli ani mistži z halivůdu. No prostě RÁÁJ.
Kluci mě stále ujišťují v tom, že peklo je za rohem.

A práce?
Dneska pouze chystání ve skladu. (milion věcí, milion názvů a uprostřed toho všeho já a úplně mimo mísu) A do toho všeho pan domácí. Jezdí si tu po dvoře v Jondírovi se sluchátkama a vysílačkou z boingu a ukazuje nám jaké všechny nástavby se na to dají připojit. Podle mě mu na to chybí už jen otvírák na konzervy.

Moto následujícího dne

"LEZENÍ JE PRO DĚCKA, VELKÝ CHLAPI MAKAJ"

"ZÁŽITEK NEMUSÍ BÝT PĚKNÝ, HLAVNĚ ŽE JE SILNÝ"

D3

Myslím, že to vezmu krátce

"hrnek kakaa  + 14 hodin v práci + dva chleby s paštikou +dvě piva + dva panáčci = nenapadá mě nic dostatečně barvitého co by mohlo popsat tenhle stav "

 

D4

Ráno v mlze. Dostatečně silný zážitek z předešlého dne mě nechává dostastatečně utupělým vůči všem vnějším vlivům. Miluju seznamovací večírky.

D5 až Dx
 Vstát a snažit se dožít toho, že budu zase vstávat