Vím, že by se některé věci neměly přeskakovat, ale je to silnější, větší, a hlavně důležitější než to předtím. Před rokem nabrala myšlenka na hmotnosti (zhruba 240 kilo s plnou nádrží), postupem roku dál nabírala na váze (kufry, vercajk,spacák jídlo .......)No a teď přišlo konečně to ráno, kdy se láme chleba, rozdávají dárky, sfoukávají svíčky, nebo ........
Prostě stojíme v garáži. Nevyspaní, unavení, ale s rozsvícenýma očima a plní očekávání.
EXPEDICE UKRAJINA 2013 MŮŽE ZAČÍTŽádnému FÓPÁ nedávám šanci a s pocitem nadřazenosti kopu trojáka a vychutnávám dunivý zvuk VEJFUKU.
Cesta na východ pro mě znamená vždy něco víc, než cesta na západ. Místo kde vychází slunce, alkohol stojí míň než chleba a holky oblékají pouze rybářské sítě, funguje jako magnet na osmičku matku.
Ale abych nepřeskakoval. Cesta přes naše braty Slováky je tuze zdlouhavá věc a jen kvalitní zadnice zkušeného cestovatele přežije tuto zkoušku bez ukrutného mozolu
My jsme mozolu unikli jen díky Peťasově nespavosti a nadšení pro kvalitní plán.
Počasí opět přeje a déšť nás doprovází až do poloviny slovenského revíru.
A teď přichází ta správná chvíle kdy musím vzpomenout naše NOVÉ, NEUVĚŘITELNÉ, AGRESIVNÍ DRAPÁKY značky MITAS. (placená reklama) které udělají z obyčejné projížďky motogurmánský zážitek.
Voda dělá divy a sem tam se to trošku pošle do hajcajdry, ale vždy to tak nějak dopadne nazpět do té správné stopy. Pánbůh za to zaplať.
Vysychající silnice odbourávají křečovíté ždímání řidítek, hodnota tepu klesá a mezi zatnutýma půlkám začíná prosvítat světýlko naděje na šťastný to konec.
První opravdová zastávka je u přírodního
termálního pramenu někde uprostřed slovakojugle. Za jedno nesmlouvavé
éčko fasujeme od místní amazonky parkovací lístek a hurá k té kaluži s
teplou vodou. Nedá mi to to nevyzkoušet a proto po vzoru jednoho
místního exiba odhazuji javorový list a v očekávání zajíždím pod
hladinu.
"NAOZAJ TEPLÉ, NAOZAJ ZAPÁCHAJŮCE"
Kdo neviděl neuvěří. Plán zahrnuje i cestu časem. V jedné části Popradské pahorkatiny navštěvujeme pár místních rómských stále obydlených skanzenů. Na prohlídku všech krás a zákoutí zemljanek a chatrčí není moc času. Neboť davy malých čertíků pozvedávají kamení a pod vidinou dobrého lovu, hážou neuvěřitelně daleko a neuvěřitelně přesně. Co jsme nestihli obkouknout při pokusu o útěk, doplňuje místní statkář. Sedíme s ním v dostatečné vzdálenosti od smrtícího gheta a posloucháme neuvěřitelné příběhy soužití clověka a "člověka"
Den letí jako splašená herka a k večeru dorážíme podle plánu k hranicím s východním světem. Zemplínská Šírava otevírá svou náruč a přijímá všechny poutníky vlídným hlasem "usedni synu a dej si pivo, dvě a když ti bude málo, dej si i štamprlku či tři" teda vlastně říká "poj chalan a zrubaj sa ako kamzík"
Zase bych přeskakoval. Před pořádnou rubačkou se chceme ještě vykoupat v luxusním koupališti přímo u chatek. To je bohužel předčasně uzavřeno místním manekýnem a proto musíme navštívit zemplínskou. No co vám budu povídat, nejednalo se o žádný vellness - vody po pás, bahna po kolena.Nejvyšší čas zajít na to pivo.
