Silvester, aneb opravdu poslední krásný den v roce

"JEDU I KDYBYCH MĚL VYJET JEN ZA BARÁK" říká rozhodným hlasem Peťásek.
Jen souhlasně přikyvuji a přemýšlím, jak se na těch hladkých gumách dostanu z Bojkovic, když bude půl metru sněhu.

Je třicátého prvního, půl jedenácté dopoledne, sedím v sedle, drtím plyn a zamračeně hledím na asfalt v němž se nepříjemně odráží sluníčko.
Tak ho tu zase máme, ale tentokrát už asi opravdu poslední pěkný den v roce. Je pět stupňů, trochu pofukuje, silnice suché jako pepř a v Zahorovicích jsem zahlédl i nějakého blázna na kole.
Peťásek už postává ve dveřích a široký úsměv na jeho tváři naznačuje, že dneska by to mohlo jít..
Naplánování trasy trvá pár minut, tedy spíš to necháváme osudu.
V Bojkovicích trochu nakrmit stroj, zavézt oběd do Vápenic a pak se uvidí.
Při předávání, kupodivu nerozlitého oběda dostáváme od otce radu do života. "hlavně nejezdite na Vyškovec, je to tam samý led"
Pohlédnu na Peťáska a s úsměvem se ujišťuji se v tom, že tohle se musí zkusit.

Peťas vjíždí do závěje a drapákem vyhazuje obrovské gejzíry sněhu Volím raději střídmější cestu a držím svoji holou zadní gumu v bezpečí suché trávy. Sluníčko zahřeje do zad a mi opět překonáváme horizont nad barákem. Cesta na Vyškovec vypadá krásně, suché místa střídají sněhové plotny a já hrdě přidávám plyn.
Po vjetí do lesa nastala malá, ale dosti podstatná změna. Někdo vše postříkal vodou a nechal krásně zmrznout. Vypadá to jako pěkný karamelový věneček
Přední kolo se houpe v ledovém žlábku a já musím jen s nelibostí dělat to, co chce vyjetá kolej. S trochou štěstí se vymaňuji s jejího sevření a snažím se vjet na okraj, kde je přemrzlý sníh s trochou listí. Situace se znatelně zlepšuje a já opět přebírám nadvládu nad směrem jízdy. Bohužel jen do chvíle než mi ustřelí přední kolo do další prohlubně. S překvapením z náhlé změny směru zabodávám hlavu do sněhu. Peťas je zdatnější ve svém konání a dostává se o padesát metrů dál.
Pokorně uznáváme, že tudy to dneska asi opravdu nepůjde. Otočit motorku na zledovatělé svážnici je úkon hodný krasobruslaře.
 "Na ten Vyškovec se dneska dostaneme i kdybych měl zajet pro kýbl písku."

Plán B - "sjedeme dolů k rybníku a zkusíme to kolem školy nahoru"
Kdyby jsme věděli co nás tam čeká, asi by byl na místě čaj a něco sladkého na Moposu.
Hned za školou potkáváme nějakého Pražáka v naleštěném bavoráku. "Chlapec zřejmě utíká z boje"
 Po dvěstě metrech začínám chápat Pražákův výraz ve tváři. Zastavuji dokud mám ještě šanci na ústup. Peťas neohroženě přidává plyn a bojuje dál. Prohrabává se až za další zatáčku. Nevím co tam spatřil, ale asi to nebylo nic co bych chtěl vědět.
Opět otáčíme. Teda on otáčí.
Já se snažím neumřít. Sklouzávám do hlubokého příkopu, který mě přitahuje jak magnet.

Plán C - "zkusíme to zadem přes Kykulu"
Zpocený jak myš a tepem jamajského sprintera vyjíždím na horní točnu u pomníku. 
"Tak to byl hukóóóót, jsme tůů" Nechápu jak jsme se sem dostali. Ještě pořád držím křečovitě řidítka a vybavuji si  nechápající výraz týpka v řetězy vyzbrojené Felicii.
Jeden pokus o americký úsměv pro právě projíždějícího Peťáska. Ukazuju směrem dolů a snažím se na to nemyslet..
Dolů vede krásně ledová a vodou vyleštěná asfaltka. Normálně by to po kraji šlo, ale tam stojí davy silvestrovských zážitku chtivých turistů. Pekelné soustředění narušují jen modlitby a sem tam nějaká prosba k tomu tam nahoře. Úplně cítím jak si ty stovky očí přejí ať si aspoň jeden z nás pořádně nabije hubu. Nedostali však sebemenší šanci k pobavení. Precizní technika a kvalitní stroje nemůžou dopustit žádné FÓÓ PÁÁ

Po chvilkovém odpočinku a vstřebání dvou kýblů adrenalinu vyrážíme směr Strání. Nevím jak nás to mohlo jen napadnou. Ale žeprej to zkusíme na Javořinu. :-))
No nebudu lhát, otočili jsme to hned po dvěsta metrech za výjezdem z hlavní silnice. Podmínky by vyhovovaly spíše sobímu spřežení nežli HÓÓÓ N DÁÁÁm.
Zastavujeme a prozkoumáváme náš nový GPS modul. Nástěnná mapa u Straňanské Jednoty má docela slušné měřítko. Peťas určuje další plán. Silvestrovský motokros v Prakšicích.

Cesta opět klape jak hodinky a příkopa mě chce dostat snad už jen tak dvakrát. U Brodu není žádný sníh a proto nehrozí náledí. "Božíí"
Nad Prakšicemi odbočujeme u vodárky na polňačku vedoucí k motokrosu. Koutkem oka si prohlížím auta u krajnice "proč nejeli až dozadu, vždyť je tu krásná cesta"
" za jednáá " " za dváá " " za tříí "
Facka v krásném snu je nuda proti tomu co se začalo dít. S řízení motorky se stává řízení motorového člunu, teda spíš bahenního. Plavu v tom jak slon na banánu. V hlavě opět začíná zníít to z dneška velmi známé "JEN PROSÍÍM NESPÁÁÁÁÁDNÍÍÍÍÍ"

Džízes christus holiday EVO I.

Chlebíčky, zákusky, rohlíčky ....................
No, myslím že je načase něco podniknou, nebo vybuchnu.
A taky protože venku není žádný  "poslední teplý den". Plechy na bedny už jsou nachystané a okopčit rámy nebude zas tak velký problém, jak to z počátku vypadalo.

Trochu nablikáno z autogenu a dokončit posledních pár svárů. Myslím, že nakonec by to mohlo i dobře vypadat. Garáž kluků Krčmových začíná být nejkrásnějším místem na světě.

WAS IST DAS, DAS IST VAZ

Vstávat ve tři, přezout vyhovující vzorek, zkontrolovat nezkontrolovatelné, naložit sovjetskuju mašinu na povoz a pokusit se bezbolestně dostat dodávku s naloženým vozíkem na náhorní plošinu nad Biskupicemi.

"Oči mi vylézají z důlků, tlačííím, tlačíím, tlačíím, tlačíím, už se jen opírám, ještě zkouším tlačít"

Dodávka hrabe, gumy tečou a komplet zasraný kopec od sněhu nemá konce.  Proti všem pravidlům mladého turbozálesáka  volíme ústup. Existují i snadnější způsoby  jak se tam dostat, ale nikdo si je bohužel nepamatuje.

Samotný závod probíhá bez jakýchkoliv překvapení. Dodávkový čajík, kávička, pánbůh za to zaplať Ďáblovi.

Gigul  strká všechny Micáky, Sůba a podobné výdobytky novodobé civilizace s přehledem  do blatníku. Peťas drží opratě pevně v ruce a pokud nás to nehrne štorcem, pokouší se to hodit zpátky na všechna čtyři kola. Krása střídá nádheru. Je božská kosa a ledový monzun prochcává všechny až na kost. Samozřejmostí je i dvojitá klobáska za cenu jedné. 
"Buď nás ta rallyservírka chtěla zbalit a nebo jsme opravdu nejlepší "

 Kdo vyhrál? někdo jiný. Výherce byl totiž posuzován podle času a né podle plynulosti, ladnosti, čistoty a hlavně pohlazení divákova oka.

Tak tohleto je ten offróóód

Práce musí počkat

Opět jeden z posledních teplých dní. Nějaké vyřizovačky na evidenci vozidel a hlavně teplóóó. Joo a sehnal jsem kulatý teploměr. (padne mezi budíky jako prdel na hrnec)

Ještě chvilka kroužení po Brodě, nějaké ty formality a pak hurá do Vápenic. Samozřejmě přes Vyškovec.

Vyškovské šotolinky jsou příjemné a je boží zjišťovat kam všude se s nimi dá dostat. Krásně to odsýpá až do chvíle kdy si chlapácky myslím že je zbytečné to objíždět po cestě, že je načase trošku OFF. 

Vím přesně kam chci a tak sebejistě kopu trojáka a přidávám plyn. 

Kopanické louky otevírají krásný výhled do krajiny a po rovince to šlape jak ve snu. Žádná rovinka však není nekonečná a když to začíná být trošku z kopce jde do tuhého. Statkářské traktory udělaly své a sjetá silniční Mitaska je zalepená blátem dřív než řekneš "Borůvkový koláč"

Nazpět nepřipadá v úvahu a dolů to bude pěkný hukot. Tam, kam nemohl traktor, nasadily krávu. 

Myslel jsem, že bez ztráty věnečku vydržím víc jak 100 metrů. Bohužel přední kolo má svou hlavu a dělá si co chce a zadní? O tom raději pomlčím. S mlaskavými zvuky bláta a nohama do X zjišťuji, že zvednout áfu do svahu půjde líp než jsem kdy doufal.

Byl to opravdový boj, ale bylo to božíí